Idylický ranní mrazík
Publikováno 15.01.2014 v 20:50 v kategorii Svět kolem nás, přečteno: 75x
Letos jsme již po několikáté svědky úpadku zimy jako ročního období. Tento jev je opět s oblibou propírán na dlouhý program infotainmentu, s otáčkami ekonomických hledisek a výsledným štěstím pohodlných mas, které díky tomuto jevu neumrznou k smrti a my tak můžeme mít radost z toho, že je jim dobře. Přej a bude a ti přáno, říká se. Dopadne to tak, že lidé, kterým zima nevadí, potažmo ji mají rádi, se jí dočkají v červnu? Myslím, že v klasickém období prosinec - březen by to bylo lepší pro všechny.
Nevím, jak je to u Vás, ale pro mě je teplé počasí v zimě depresivní, i když svítí slunce. Mívám prostě pocit, že je něco jinak, než má být a nedělá mi dobře pomyšlení na stromy a květy, které se hloupě probouzejí k životu, aby pár dní na to opět uvadly a přišly tak o část své energie, kterou budou na jaře jistě potřebovat. A co teprve, když se dostaví typický, pozdně podzimní humus v podobě mrholení, mlhy a trvá týden v kuse? Ani nechci pomyslet. Co bych v takových chvílích dal za nějaký ten polojasný mrazík...
Mám však smůlu, můj idylický mrazík tu není. Je totiž 6:45 ráno, cestuji do práce městskou dopravou, v podzimním humusu, v lednu. Venku jsou 4 stupně nad nulou, zato v tramvaji plus třicet. Dopravní podnik, ostatně stejně jako jiné subjekty, ví jen to, že je leden. A v lednu je prostě zima, bez ohledu na to, co ukazuje teploměr. A tak nastupuji do vozu s vydýchaným vzduchem, zapařenými skly a tuhým smradem. Ne, aby mě napadlo pootevřít okno, byť jen malinko a na krátký okamžik. Každé malé zmanipulované dítě totiž ví, že když se otevře okno, tak začne epidemie chřipky.
Ale už je tu jeden z mých známých, se kterým mi bylo dopřánu jen sporadické pracovní debaty. Naše pohledy se již střetly a není tedy cesty zpět z další lekce společenské konverzace. Tato disciplína však není po ránu mojí silnou stránkou. Ale ani já nejsem úplný nelida a po vzájemném pozdravení sedíme vedle sebe a jedeme do práce. Ale o čem se bavit? Rychle, rychle, jen aby nebylo to hrozné trapné ticho, které dnes nemůže nikdo vystát. Naštěstí je tu téma počasí, takže jsme zachráněni. Bohužel zdání klame a moje touha po idylickém mrazíku se snaží schovat před "praktickými" argumenty, typu "alespoň je teplo a není břečka na chodníku". Kdepak idylický mrazík! Přej a bude ti přáno? Pche! To já bych si teď přál, aby bylo minus třicet stupňů a těmto zimním škarohlídům zmrznul zadek do modra.
Pěkný den, všem, kteří ví, že i zimní období je potřeba a má své krásy.
Komentáře
Celkem 0 komentářů